SdKfz 250/9

[cizan]

SdKfz 250 byl první široce používaný německý polopásový obrněný transportér. Byl postaven na podvozku staršího typu SdKfz 10. Tento typ dostal dodatečnou pancéřovou ochranu, i přes tyto změny byl však ze shora stále otevřený. Uvezl 6 mužů a byl vyzbrojen 2 kulomety MG. Po rozšíření větších verzí tohoto typu (SdKfz 251) používán hlavně u průzkumných jednotek.
Vývoj této v pořadí deváte verze započal v březnu nebo květnu roku 1942 a vedla jej firma Gustav Appel. Tento polopás měl nahradit obrněné automobily SdKfz 222 v roli průzkumných vozidel. Dokud Wehrmacht bojoval v západní a střední Evropě, kde byla relativně solidní silniční síť, dokázal čtyřkolový SdKfz 222 průzkumné úkoly vykonávat celkem bez problémů. O něco horší to bylo a Africe a téměř katastrofické pak v Rusku, zejména v období podzimních dešťů a jarního tání. Na ruské bahno prostě kolový automobil nestačil.
Konstruktéři si ze zmíněného automobilu SdKfz 222 vypůjčili jeho bojovou věž a prostě ji posadili na polopásový SdKfz 250. Nejprve ale samozřejmě museli dát otevřené kabině polopásu střechu, aby bylo věž na co posadit. SdKfz 250/9 měl tedy plně uzavřenou kabinu a na její střeše se nacházela nízká otočná věž, svařená z plechů o síle 8 mm. Věž měla tvar nepravidelného desetibokého komolého jehlanu a neměla strop, pouze její přední část chránil zvýšený rám vyplněný hustým pletivem. Křídla tohoto pletivového krytu se dala vyklopit do stran. Pletivo samozřejmě nedokázalo odolat střelbě, mělo však sloužit hlavně jako ochrana před vhozením ručního granátu do vozidla.Hlavní zbraní SdKfz 250/9 se stal automatický kanon 2cm KwK 38 L/55 ráže 20 mm. Nalevo od kanonu byl umístěn kulomet MG34. Hlavně obou zbraní procházely skrz výřezy v čele věže. Kanon i kulomet byly uloženy ve společné tzv. Sockellafette, tedy lafetě s podstavcem připevněným k podlaze kabiny. Lafeta umožňovala pozitivní vertikální náměr až 85 stupňů, takže stroj mohl vcelku bez problémů pálit nejen na pozemní cíle, ale i na nepřátelské letouny.

Obrněné transportéry SdKfz 250, které zůstaly po ukončení 2. světové války na území Československa, byly v poválečném období užívány čs. armádou pod označením D7p.

Model první verze Alte (někde A) má kovové pásy a řízení zajišťuje pouze přední náprava. S troškou zatížení je to dostačující. Věž je plně otočná, u kanonu je funkční náměr. pohon je jedním motorem přes diferenciál.

[cizan]

Fotky hotového modelu.