Schützenpanzerwagen Sd.Kfz.250/9
Napsal: pon 15. lis 2021 9:57:21
SdKfz 250 byl první široce používaný německý polopásový obrněný transportér. Byl postaven na podvozku staršího typu SdKfz 10. Tento typ dostal dodatečnou pancéřovou ochranu, i přes tyto změny byl však ze shora stále otevřený. Uvezl 6 mužů a byl vyzbrojen 2 kulomety MG. Po rozšíření větších verzí tohoto typu (SdKfz 251) používán hlavně u průzkumných jednotek.
TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:
hmotnost:5,8 t
délka:4,56 m
šířka:1,95 m
výška:1,8 m
motor:Maybach HL 42 TRKM
výkon motoru:100 hp
max. rychlost:65 km/h
dojezd - silnice:320 km
dojezd - terén:200 km
pancéřování nástavby:
- čelo:14,5 mm
- boky:8 mm
- záď:10 mm
posádka:
2 muži + výsadek
výzbroj:2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm
Schützenpanzerwagen (2cm) (Sd.Kfz. 250/9). Vývoj této v pořadí deváte verze započal v březnu nebo květnu roku 1942 a vedla jej firma Gustav Appel. Tento polopás měl nahradit obrněné automobily SdKfz 222 v roli průzkumných vozidel. Dokud Wehrmacht bojoval v západní a střední Evropě, kde byla relativně solidní silniční síť, dokázal čtyřkolový SdKfz 222 průzkumné úkoly vykonávat celkem bez problémů. O něco horší to bylo a Africe a téměř katastrofické pak v Rusku, zejména v období podzimních dešťů a jarního tání. Na ruské bahno prostě kolový automobil nestačil.
Konstruktéři si ze zmíněného automobilu SdKfz 222 vypůjčili jeho bojovou věž a prostě ji posadili na polopásový SdKfz 250. Nejprve ale samozřejmě museli dát otevřené kabině polopásu střechu, aby bylo věž na co posadit. SdKfz 250/9 měl tedy plně uzavřenou kabinu a na její střeše se nacházela nízká otočná věž, svařená z plechů o síle 8 mm. Věž měla tvar nepravidelného desetibokého komolého jehlanu a neměla strop, pouze její přední část chránil zvýšený rám vyplněný hustým pletivem. Křídla tohoto pletivového krytu se dala vyklopit do stran. Pletivo samozřejmě nedokázalo odolat střelbě, mělo však sloužit hlavně jako ochrana před vhozením ručního granátu do vozidla.
Hlavní zbraní SdKfz 250/9 se stal automatický kanon 2cm KwK 38 L/55 ráže 20 mm. Nalevo od kanonu byl umístěn kulomet MG34. Hlavně obou zbraní procházely skrz výřezy v čele věže. Kanon i kulomet byly uloženy ve společné tzv. Sockellafette, tedy lafetě s podstavcem připevněným k podlaze kabiny. Lafeta umožňovala pozitivní vertikální náměr až 85 stupňů, takže stroj mohl vcelku bez problémů pálit nejen na pozemní cíle, ale i na nepřátelské letouny. Zásoba munice pro kanon čítala pravděpodobně 100 kusů střeliva, pro kulomet se nakládalo 2010 nábojů. Posádku vozu tvořil řidič, velitel a střelec. Výhled z pancéřované části věže zajišťovala trojice průzorů, po jednom menším na každém boku a jeden větší v levé zadní stěně.
První SdKfz 250/9 byly stavěny na polopásech verze Ausf. A. Od roku 1944 však začaly být jako základ používány vozy verze Ausf. B. Také u nich byl původně otevřený strop kabiny zastřešen a došlo i k modernizaci věže. Namísto doposud používané věže ze čtyřkolového obrněného automobilu SdKfz 222 byla u nových 250/9 použita novější věž z osmikolového obrněného automobilu SdKfz 234. Ta měla půdorys šestiúhelníku a síla jejího pancíře byla 30 mm na čele a 14,5 mm na všech ostatních stěnách. Věž opět měla pouze částečný „strop“ z pletiva.
Nové bylo rovněž uchycení zbraní ve věži. Namísto původní lafety s podstavcem (Sockellafette) začala být používána závěsná lafeta Hängelafette 38. Hmotnost SdKfz 250/9 verze Ausf. B vzrostla na 6,3 tuny (oproti 5,9 tuny u Ausf. A). Zásoba munice zůstala pravděpodobně nezměněna a stejně tak složení posádky vozu. První sériové SdKfz 250/9 byly předány armádě v květnu 1943. Kromě asi tříměsíční přestávky na počátku roku 1944 pokračovala výroba tohoto stroje poměrně slušným tempem až do února 1945. Celkový počet postavených 250/9 bývá uváděn mezi 750 a 796 kusy.
Více na stránkách:http://www.panzernet.net/panzernet/stra ... sy/250.php
TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA:
hmotnost:5,8 t
délka:4,56 m
šířka:1,95 m
výška:1,8 m
motor:Maybach HL 42 TRKM
výkon motoru:100 hp
max. rychlost:65 km/h
dojezd - silnice:320 km
dojezd - terén:200 km
pancéřování nástavby:
- čelo:14,5 mm
- boky:8 mm
- záď:10 mm
posádka:
2 muži + výsadek
výzbroj:2 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm
Schützenpanzerwagen (2cm) (Sd.Kfz. 250/9). Vývoj této v pořadí deváte verze započal v březnu nebo květnu roku 1942 a vedla jej firma Gustav Appel. Tento polopás měl nahradit obrněné automobily SdKfz 222 v roli průzkumných vozidel. Dokud Wehrmacht bojoval v západní a střední Evropě, kde byla relativně solidní silniční síť, dokázal čtyřkolový SdKfz 222 průzkumné úkoly vykonávat celkem bez problémů. O něco horší to bylo a Africe a téměř katastrofické pak v Rusku, zejména v období podzimních dešťů a jarního tání. Na ruské bahno prostě kolový automobil nestačil.
Konstruktéři si ze zmíněného automobilu SdKfz 222 vypůjčili jeho bojovou věž a prostě ji posadili na polopásový SdKfz 250. Nejprve ale samozřejmě museli dát otevřené kabině polopásu střechu, aby bylo věž na co posadit. SdKfz 250/9 měl tedy plně uzavřenou kabinu a na její střeše se nacházela nízká otočná věž, svařená z plechů o síle 8 mm. Věž měla tvar nepravidelného desetibokého komolého jehlanu a neměla strop, pouze její přední část chránil zvýšený rám vyplněný hustým pletivem. Křídla tohoto pletivového krytu se dala vyklopit do stran. Pletivo samozřejmě nedokázalo odolat střelbě, mělo však sloužit hlavně jako ochrana před vhozením ručního granátu do vozidla.
Hlavní zbraní SdKfz 250/9 se stal automatický kanon 2cm KwK 38 L/55 ráže 20 mm. Nalevo od kanonu byl umístěn kulomet MG34. Hlavně obou zbraní procházely skrz výřezy v čele věže. Kanon i kulomet byly uloženy ve společné tzv. Sockellafette, tedy lafetě s podstavcem připevněným k podlaze kabiny. Lafeta umožňovala pozitivní vertikální náměr až 85 stupňů, takže stroj mohl vcelku bez problémů pálit nejen na pozemní cíle, ale i na nepřátelské letouny. Zásoba munice pro kanon čítala pravděpodobně 100 kusů střeliva, pro kulomet se nakládalo 2010 nábojů. Posádku vozu tvořil řidič, velitel a střelec. Výhled z pancéřované části věže zajišťovala trojice průzorů, po jednom menším na každém boku a jeden větší v levé zadní stěně.
První SdKfz 250/9 byly stavěny na polopásech verze Ausf. A. Od roku 1944 však začaly být jako základ používány vozy verze Ausf. B. Také u nich byl původně otevřený strop kabiny zastřešen a došlo i k modernizaci věže. Namísto doposud používané věže ze čtyřkolového obrněného automobilu SdKfz 222 byla u nových 250/9 použita novější věž z osmikolového obrněného automobilu SdKfz 234. Ta měla půdorys šestiúhelníku a síla jejího pancíře byla 30 mm na čele a 14,5 mm na všech ostatních stěnách. Věž opět měla pouze částečný „strop“ z pletiva.
Nové bylo rovněž uchycení zbraní ve věži. Namísto původní lafety s podstavcem (Sockellafette) začala být používána závěsná lafeta Hängelafette 38. Hmotnost SdKfz 250/9 verze Ausf. B vzrostla na 6,3 tuny (oproti 5,9 tuny u Ausf. A). Zásoba munice zůstala pravděpodobně nezměněna a stejně tak složení posádky vozu. První sériové SdKfz 250/9 byly předány armádě v květnu 1943. Kromě asi tříměsíční přestávky na počátku roku 1944 pokračovala výroba tohoto stroje poměrně slušným tempem až do února 1945. Celkový počet postavených 250/9 bývá uváděn mezi 750 a 796 kusy.
Více na stránkách:http://www.panzernet.net/panzernet/stra ... sy/250.php